OTČE NÁŠ

3. září 2013 v 16:50 |  Modlitby

OTČE NÁŠ

 

Bez lásky lze vytvořit veliká díla, být slavný a obdivovaný, ale...

23. června 2013 v 18:40 |  Láska

Bez lásky lze vytvořit veliká díla, být slavný a obdivovaný, ale...


BEZ LÁSKY
JE ŽIVOT NESNESITELNÝ

Člověk ve svém nejhlubším nitru ví, že se mu život vydaří jen tehdy, bude-li smět milovat a být milován, bude-li smět lásku zakoušet i rozdávat. Bez ní se život stává peklem a je nesnesitelný. Bez lásky je sice možno vytvořit veliká díla, být slavný a obdivovaný. Naplnění však bez ní dojít nelze. Život bez lásky je prázdný a chladný.

ŠŤASTNÁ LÁSKA
NENÍ SAMOZŘEJMOSTÍ

Ač lidé touží po pravé lásce jakkoli intenzivně, přece často zakoušejí, že se jejich cit mnohdy promění v nenávist, žárlivost, pomstu, dokonce i v ochotu milovaného člověka zahubit. I když je láska ještě v plné síle, přece se do ní mísí pochybnosti, zda mě ten druhý skutečně miluje. Odrážet takové myšlenky není vůbec lehké: mohou se uhnízdit v srdci a zatemnit je. Cítíme, že šťastná láska není zdaleka samozřejmost - vždycky je ohrožena pochybami o lásce druhého a vlastní neschopností umět milovat.

JIŽ V MNOHA KÁZÁNÍCH JSEM SLYŠEL,
ŽE NÁS BŮH MILUJE, ALE …

V mnoha kázáních jsem slyšel, že nás Kristus miluje, a že zemřel z lásky k nám. Pro mne však bylo toto sdělení abstraktní a prázdné. Nedotklo se mě. Jedním z pokusů uvědomit si lásku Boží byla pro mne meditace o křtu Ježíšově (Lk 3,21). Ježíš sestupuje do Jordánu, otvírá se nad ním nebe a Bůh mu říká: "Ty jsi můj milovaný Syn, v tobě jsem nalezl zalíbení." Tento výrok, že jsme milovaní synové a milované dcery Boha, slýcháme dosti často. Většinou nám ale jde jedním uchem tam, druhým ven a míjí se účinkem.

"TY JSI MŮJ MILOVANÝ SYN!"
"TY JSI MÁ MILOVANÁ DCERA!"

Existenci Boží lásky jsem zakusil, když jsem jednou při meditaci vědomě nahlas vyslovil: "Ty jsi můj milovaný syn." Tuto větu jsem vyřkl do svého strachu, do své temnoty, do svého selhání, do své průměrnosti, do své životní lži. Ježíšův křest je pro mne krásný obraz - nebe se otevřelo právě tehdy, když sestoupil do hlubin (Jordánu). Nebe se chce otevřít i nad hlubinami a propastmi mé duše. Já však musím sebrat odvahu a do těchto vnitřních propastí sestoupit, abych tam v hloubce zaslechl nový zvuk slov: "Ty jsi můj milovaný syn!" - "Ty jsi má milovaná dcera!" Teprve když jsem větu o milovaném synu vyslovil do svého konkrétního života, dotkla se nejintimnější hloubi mé duše a přinesla mi vnitřní mír. Všechny řeči o Boží lásce kolem nás jen kloužou, nedosahují-li do zkušeností našeho běžného života.

VE VŠECH SITUACÍCH ŽIVOTA ...

Výrok, že jsme synové a dcery Boží, prokáže svou proměňující moc jen tehdy, působí-li ve všech situacích našeho života, především pak v našem utrpení. Slova o Boží lásce nejsou něčím, co by nás mělo ve zbožných meditacích vzdělávat, ale chtějí proměnit náš život, otevřít nad námi nebesa právě tam, kde jsme ohroženi, zkoušeni, slabí a neschopní.

Zdroj: zde

V pekle aj v nebi

16. května 2013 v 16:55 |  Videa

V pekle aj v nebi


Zdroj zde


Zdroj zde
 


Fatimské posolstvo

16. května 2013 v 6:33 |  Videa

Fatimské posolstvo





Zdroj zde

Jak najdu přátele ?

5. května 2013 v 16:07 |  Otázky ve víře

Jak najdu přátele ?

Každý člověk touží mít přátele, kteří stejně smýšlejí, kteří nás akceptují, mají nás rádi, mají podobné názory a stejné zájmy. Zda najdu přátele závisí silně na mně samém. Mohu ostatní oslovit? Mohu jim naslouchat? Mohu snést žert? Jsem rychle uražený? Posuzuji a odsuzuji často nebo mohu jiný názor respektovat, aniž bych své mínění propagoval jako jediné správné? Mluvím o nepřítomných špatně nebo vezmu nepřítomného člověka a slabší pod ochranu? Jaký jsem ve skupině? Přináším idee nebo nemám žádné? Kritizuji většinou představy jiných?
Když o sobě kriticky přemýšlím a potom se polepším, tak budu pro ostatní sympatický a působím na ostatní pozitivně a mile. Druzí to bezděčně cítí a shledávají tě dobrého. «Myšlenky jsou síly», učil nás Paul Kuhn.
«Jak se do lesa volá, tak se zpátky ozývá», říká lidové přísloví a míní tím zákon ozvěny. Opravdové přátelství roste pomalu.
Přítelem zůstaneš ale jen tehdy, když umíš zachovat tajemství a osvědčíš se jako přítel když se tvému příteli nedaří dobře a ty dokážeš naslouchat a přispívat radou a činem.
Přistupuj k lidem bez předsudků. Poslouchej co oni říkají, aniž bys ihned k tomu dával svůj komentář. Zúčastni se, pokud jsi k tomu vyzvaný. Nevzdávej se při neúspěchu! Vyciť, jak se jiným daří, vžij se do jejich situace. Tak vznikne vztah a brzy bude žádáno tvé mínění a tvá rada. Když někdo chce jít nesprávnou cestou, tak mu řekni v klidu a srozumitelně svůj názor.
Uvědomuješ si, že andělé chtějí být našimi nebeskými přáteli? Víš, jak vzácní to jsou přátelé? Snaží se všemi silami nám vložit dobro do srdce, upozorňovat a ochraňovat nás před zlem a vést nás k cíli, kterým je věčný život v nebi.

Zdroj zde

Neboj se, já budu s tebou

5. května 2013 v 15:53 |  Videa

Neboj se, já budu s tebou

Zdroj zde 




Neumím se modlit

5. května 2013 v 15:37 |  Ostatní

Neumím se modlit

JAK SE MÁM MODLIT?
Lidé mi často říkají: "Neumím se modlit"
a kladou mi otázky: "Jak se mám modlit?"
Jestli máte podobný problém, řekněte to přímo Bohu…
a už tím se modlíte.
Řekněte mu, že nevíte, jak se modlit…
a už tím se modlíte.

Modlitba totiž neznamená něco dělat,
ale s někým být.
Být s někým, komu na mně záleží,
být v jeho přítomnosti.

NIKOHO NEKOPÍRUJTE

Každý člověk je originál.
S každým z nás se Bůh setkává originálním způsobem.
Dovolte Bohu, aby k vám promlouval osobně,
svým originálním způsobem.

Nedívejte se na ostatní a nezkoumejte,
jak působí Bůh v druhých.
Nemusíte prožívat přesně to,
co prožívají lidé kolem vás!

Nikoho proto nekopírujte!
Bůh s vámi zachází tak,
jako byste pro něho existovali jen vy
a jako by tu on byl jen pro vás!
Opusťte své představy a dovolte Bohu,
aby jednal tak, jak chce on!

BŮH NÁM NEŠEPTÁ DO UŠÍ...

Bůh k nám promlouvá mnoha způsoby a věcmi,
různými okolnostmi a prostřednictvím lidí v našem okolí.
Bůh nám ale nešeptá do uší.
Mohl by to sice dělat, ale za běžných okolností to nedělá.
Jak máme tedy zachytit, co nám Bůh říká?
Buďme připraveni zachytit Boží hlas v událostech,
prostřednictvím Bible, nebo prostřednictvím lidí,
se kterými se setkáváme.

Když budeme mít srdce otevřené,
určitě zachytíme chvíli,
kdy k nám Bůh mluví.


Biblické přiběhy Svatý Petr 2

16. dubna 2013 v 7:16 |  Videa

Biblické přiběhy Svatý Petr 2



Zdroj zde

Biblické přiběhy -Svatý Petr 1

16. dubna 2013 v 7:12 |  Videa

Biblické přiběhy -Svatý Petr 1



Zdroj zde

Děti, televize a internet: jde to dohromady?

11. dubna 2013 v 7:13 |  Výchova

Děti, televize a internet: jde to dohromady?


Spousta problémů
pro vychovatele

Televize a v ještě větší míře internet staví vychovatele před spoustu problémů. Dobře víme, co televizi i internetu vytýkají. V první řadě je to přemíra násilí, která u dětí vyvolává stres, poruchy spánku, úzkost, skupinovou agresivitu či necitlivost k utrpení druhých lidí. Filmů bez revolverů, potyček, zabíjení a potoků krve je v televizi žalostně málo. Z utrpení je pouhá podívaná a trpící člověk přichází o všechnu svou lidskou důstojnost. Co se týče videoher, některé sice obsahují doporučení týkající se věku hráčů, ale i přesto v nich často násilí převažuje nad vším ostatním. Vzpomeňme si třeba jen na hru GTA III, kde se hráč stává drogovým dealerem a pasákem, jehož cílem je zabít co nejvíce policistů. Stejně tak erotické a pornografické mohou vést k nápodobě v nich zobrazovaného chování. Zkrátka a jednoduše: obrazy nad námi mají velkou moc.

Zakazovat není dost dobře možné

Zakazovat dětem jakékoli televizní pořady není dnes dost dobře možné, pokud nechceme, aby se cítily vyloučené z dětského kolektivu. A kromě toho je tu riziko, že to, co nemají doma, budou vyhledávat u kamarádů a nad tím už rodiče nebudou mít vůbec žádnou kontrolu. Důležité je, aby se rodiče zajímali o to, co děti v televizi sledují. Nezapomínejme, že příklady táhnout! Děti by měly vědět, že my sami umíme čas strávený před obrazovkou omezit a že se nedíváme na každou hloupost.

Jasně vymezený čas

Je třeba kontrolovat, co děti v televizi sledují, a pořady vybírat. Nenechávejme dítě s televizí o samotě. Psychoanalytik Serge Hefez říká: "Jsem zásadně proti televizi v dětském pokoji." V rodině by též mělo být jasně stanoveno, že děti mohou strávit u televize, hraním her nebo brouzdáním na internetu každý den jen určitý, jasně vymezený čas.

V dětech podněcovat kritické myšlení

Rodiče by v dětech měli podněcovat kritické myšlení například tím, že jim vysvětlí, jak se takový televizní pořad vyrábí a co všechno v něm může být pouhý trik. Hloupé nebo nepravděpodobné scény je nejlepší odbýt žertem a vždycky je vhodnější říci: "To je blbost," než "To je nemorální". Rodiče by měli vědět, že mohou působit i na instituce, které mají televizní program na starosti: stačí krátký dopis s pádnými argumenty. Hodně štěstí!

Zdroj zde

Když dohasíná lidský život v nejlepších letech

26. března 2013 v 10:20 |  Smrt

Když dohasíná lidský život v nejlepších letech


Ani smrt nás nemůže odloučit od lásky

Vědeckotechnický rozvoj člověka nespasí. Člověk je vykoupen láskou. To platí už i v čistě světské oblasti. Když někdo ve svém životě zakusí velkou lásku, jako by v tom okamžiku zažil "vykoupení", jež dává smysl celému jeho životu. Nicméně si velmi brzy všimne, že láska jemu věnovaná jeho životní problém sama o sobě neřeší; je napadnutelná a zranitelná. Může být zničena smrtí. Člověk potřebuje lásku naprostou. Potřebuje jistotu, s níž může říci: "Ani smrt, ani život, ani andělé, ani knížata, ani nic přítomného, ani budoucího, ani výška, ani hloubka, a vůbec nic stvořeného nebude nás moci odloučit od lásky Boží v Kristu Ježíši, našem Pánu" (Řím 8,38-39). Jestliže absolutní láska jako absolutně jistá existuje, potom - a jedině potom - je člověk "vykoupen", ať se mu přihodí cokoliv. Toto máme na mysli, když říkáme: Ježíš Kristus nás "vykoupil".

Když dohasíná lidský život v nejlepších letech

Když dohasíná lidský život, ať v pozdním věku či na začátku své pozemské existence nebo z neznámých důvodů v nejlepších letech, nesmíme v tom vidět jen zpečeťující biologický jev nebo uzavřený životní osud, ale znovuzrození a obnovené bytí, které je darováno Zmrtvýchvstalým tomu, kdo se úmyslně nevzpíral jeho lásce. Smrtí končí pozemská zkušenost, ale smrtí zároveň pro každého z nás za hranicemi času začíná plný a nepomíjející život.

Smrt už nemá poslední slovo

Jelikož Pán proměnil smrt v lásku, je smrt jako taková je již zevnitř překonána a již je v ní přítomno vzkříšení. Smrt byla jakoby zasažena zevnitř a už nemá poslední slovo. Je to tak říkajíc "štěpení atomu" v nejniternějším jádru bytí - vítězství lásky nad nenávistí, vítězství lásky nad smrtí. Jen touto nejniternější explozí dobra může být zlo překonáno; z ní může vzejít řetěz proměn, které postupně přetvoří svět. Všechny ostatní změny zůstávají jen povrchní a nic nezachrání. Proto mluvíme o vykoupení: to, co nejniterněji potřebujeme, už nastalo a my můžeme do tohoto procesu vstoupit. Ježíš může rozdílet své tělo, protože skutečně dává sám sebe.

Stále musíme obnovovat svůj vztah ke Kristu, který vstal z mrtvých

… stále musíme obnovovat svůj vztah ke Kristu, jenž pro nás zemřel a vstal z mrtvých. Jeho Velikonoce jsou našimi Velikonocemi, protože ve zmrtvýchvstalém Kristu je nám darována jistota vzkříšení. Zpráva o jeho vzkříšení z mrtvých nepodléhá času: Ježíš je stále živý a živé je i jeho evangelium. "Víra křesťanů," jak říká sv. Augustin, "je Kristovo zmrtvýchvstání." Skutky apoštolů to jasně vysvětlují: Bůh "poskytl všem důkaz pro to, aby uvěřili, tím, že ho vzkřísil z mrtvých" (Sk 17,31). Smrt totiž nestačila k tomu, aby dokázala, že Ježíš je opravdu Boží Syn a očekávaný Mesiáš. Kolik lidí v minulosti zasvětilo svůj život věci, kterou považovali za spravedlivou, a zemřelo pro ni! A zůstali mrtví. Pánova smrt ukazuje nesmírnou lásku, jíž nás miloval až natolik, že se za nás obětoval; avšak teprve jeho vzkříšení je "bezpečným důkazem", je jistotou, že vše, co říká, je pravda, která platí i pro nás a pro všechny časy.

Zdroj zde

Celebrita jiného formátu

24. března 2013 v 19:33 |  Ostatní

Celebrita jiného formátu


"Ježíš vzal na sebe přirozenost služebníka a stal se jedním z lidí. Byl jako každý jiný člověk, ponížil se a byl poslušný až k smrti, a to k smrti na kříži. Proto ho také Bůh povýšil a dal mu Jméno nad každé jiné jméno. " (Flp 2,7-9)
Mnoho lidí se touží proslavit, stát se známými, udělat si jméno.
Stát se dnes celebritou je možné nejrůznějšími způsoby, většinou ale ne na dlouho.
Bible nám představuje celebritu jiného formátu - Ježíše Krista,
kterému Bůh dal jméno nad každé jiné jméno.

Ježíšova cesta k oslavení je paradoxní - zřekl se sebe a své slávy,
z lásky k nám se ponížil, dal za nás svůj život.
Velikonoční dny nám staví před oči vyvrcholení této Ježíšovy cesty.
A nemusíme ho jen pozorovat.
Ježíš chce dát sám sebe, svou lásku a svůj život i nám dnes.
Chce nás uschopnit, abychom ho mohli následovat
na cestě k opravdové a trvalé slávě,
k naplněnému a plnohodnotnému životu.

zdroj zde

Pavel z Tarsu 2

8. března 2013 v 13:11 |  Videa

Pavel z Tarsu 2



Zdroj zde

Pavel z Tarsu 1

8. března 2013 v 13:10 |  Videa

Pavel z Tarsu 1


Zdroj zde

Pane, potřebuju posilu!

7. března 2013 v 7:52 |  Ostatní

Pane, potřebuju posilu!

Abychom mohli Ježíše následovat,
potřebujeme být silní a vytrvalí

V životě často prožíváme nejrůznější boje a utrpení. Někdy musíme učinit rozhodnutí, která jsou v rozporu s našimi plány a občas se dokonce od toho, co bychom si sami přáli, diametrálně odlišují. Na své cestě také musíme opakovaně bojovat s nepřítelem, který se nás neustále snaží oklamat a svést na scestí. Mnohdy si připadáme opuštění a odmítnutí. Pohled na Ježíše, za nímž kráčíme, se nám pak snadno rozplyne před očima. Uvědomujeme si, že často ztrácíme odvahu a potřebujeme posilu, abychom vůbec byli schopni v cestě pokračovat.

Pane, zpomal trochu, nestačím!

Ježíš nám dal eucharistii jako pokrm na cestu. Neustále hovoříme o tom, že máme kráčet životem s Ježíšem. Jenže být Ježíšovým učedníkem a následovat ho po celý život může být náročné a obtížné. Občas mu říkám: "Můj Pane, běžíš moc rychle, zpomal trochu, já ti nestačím. Sotva popadám dech." Ale Pán mi odpovídá: "Jen pojď, přidej."

Díky eucharistii se "měním v Ježíše"

Svatý Augustin obohatil vnímání eucharistie touto úvahou: když jíme obyčejnou stravu, jídlo se v našem těle mění a stává se jeho součástí. Z jídla se tedy stává mé tělo a má krev. Když ale přijímáme Ježíše v eucharistii, účinek je naprosto opačný. Pokrm, jímž je eucharistie, se nestává součástí mého těla, ale Ježíš mě proměňuje v sebe. Když přijímám eucharistii, měním se v Ježíše. Přijímáním eucharistie se stále více uskutečňuje to, o čem píše sv. Pavel: "Nežiji už já, ale žije ve mně Kristus" (Gal 2,20).

Zdroj zde

I lásce je třeba se učit

6. března 2013 v 11:07 |  Láska

I lásce je třeba se učit


Jak jsem měl "mimosmyslový zážitek"

Docela nedávno, jednou v neděli krátce po televizním pořadu "Zahrádkáři se ptají", jsem měl "mimosmyslový zážitek". Začalo to podivným šelestem, jako by se mi kolem hlavy třepetala křidla andělů nebo šustily nebeské řízy. Následovalo oslnivě bílé světlo před očima a pak zvuky rajské hudby. Pak jsem se probral - z nedělní siesty a konečně mi došlo, kde se nacházím a co se to se mnou dělo. Ten podivný šelest bylo šustění novin, které se mi pozvolna sunuly po obličeji dolů. Ty také filtrovaly bledé podzimní sluníčko, že z něho zbyl zvláštní bílý jas. A rajská hudba, ta se linula z televize. Vysílali koncert na počest devadesátého výročí založení Londýnského symfonického orchestru.

Z její hry na housle mě mrazilo v zádech

Vynikající korejská houslistka Sarah Changová hrála skladbu od Pabla de Sarasata Fantazie na Carmen a byl to zážitek doslova jako z jiného světa. Kdosi o ní prohlásil, že je to nejlepší houslistka od časů Paganiniho, a to ještě ani nebyla plnoletá! Poprvé koncertovala ve třech letech a jako osmiletá zahrála z listu takřka cokoliv. Mě však nestrhla jen bravura, s jakou hrála, ale cosi zvláštního v jejím hraní, co jako by nepocházelo z tohoto světa a co i já byl s to ocenit. Z její hry mě mrazilo v zádech a po celém těle mi naskakovala husí kůže.

Svoboda vždy přichází prostřednictvím disciplíny

Je mi jasné, že mě budete považovat za blázna, ale vydal jsem se štrachat na půdu, kde už nejednu zimu odpočívají housle, které jsem si kdysi sám koupil. A pak jsem celý večer brnkal, či spíše skřípal na nervy svému okolí. Když jsem se druhý den ráno probudil s artritickou bolestí v prstech, vzpomněl jsem si na slova své první učitelky hudby: "Jen disciplína ti osvobodí ruce, aby mohly kdykoli zahrát, na co si vzpomenou." To se sice bohužel nikdy nestalo, ale důležité je poselství, které mi paní učitelka předala: pravá svoboda vždy přichází prostřednictvím disciplíny.

I lásce je třeba se učit

A co platí pro hru na housle, platí i v jiných oblastech. Autem se mohu vydat kdykoli a kamkoli jen proto, že jsem se podřídil disciplíně, kterou po mně vyžadoval instruktor v autoškole. Platí to u všech lidských dovedností, zejména však u té nejdůležitější - lásky. Mohu chtít milovat každého na potkání tak jako Ježíš, ale nikdy toho nebudu schopen, nenaučím-li se nesobecké lásce, v níž se budu ve vyhrazeném čase cvičit.

Bez cvičení by její jedinečný dar zůstal nevyužitý

Sarah Changová byla od počátku obdařena hudebním géniem, ale jen ona sama může přiznat, že nebýt nekonečného cvičení, nemohla by svůj dar sdílet s druhými na pódiu koncertního sálu. Bez cvičení by její jedinečný dar zůstal trvale skrytý…

Zdroj zde

Nemoc a jak se s ní vyrovnat

5. března 2013 v 12:25 |  Nemoc

Nemoc a jak se s ní vyrovnat


Najednou je všechno jinak

Zeď nemocnice nás začala oddělovat od světa, ve kterém jsme se dosud pohybovali. Mnohdy člověka uzavírá do svého vlastního světa. A v tomto světě - světě nemoci - se necítíme dobře. Můžeme být ustrašení nebo jen mrzutí. Vytržení z běžného života není příjemné. Můžeme být ustrašení nebo jen mrzutí. Vytržení z běžného života není příjemné.

Může znamenat ztrátu opor a jistot v mezilidských vztazích. Najednou se člověk nemůže podílet na tom, co pro něho bylo v životě důležité: práce, koníčky, péče o nejbližší. To vede často k bezradnosti, k pocitům strachu a také k hledání nových podivných jistot - zázračné léky, zázrační léčitelé, amulety apod.

Kde hledat pomoc

Časem možná začneme přesunovat pozornost od vnějších věcí a starostí do svého nitra. Není třeba se toho bát. Není také dobré poslouchat dobře míněné, ale neužitečné rady druhých, když říkají: "Nad ničím nehloubej!", "Hlavně se něčím zabav!" a podobně. Psychologie může poskytnout cennou pomoc, když zbavuje člověka řady nepříjemných a rušivých vlivů. Nevyhýbejme se jí. Nemůže ale řešit nejhlubší otázky života a smrti - jen pomáhá, aby se jimi člověk mohl užitečně zabývat.

O tom se nedá mluvit s kdekým

V hlubinách vlastního života můžeme nacházet staré a pozapomenuté jistoty a opory: v odkazu a příkladu rodičů a prarodičů, ve vzpomínkách na údobí, kdy jsme věci svého nitra více vnímali, v odkrývání hloubky a smyslu toho, co jsme prožívali a doposud vnímali jen povrchně. Postupně se můžeme také dostávat nejen ke vzpomínkám na náboženské zážitky, které se vyskytovaly v našem dětství nebo dospívání, ale můžeme dospět až k nejhlubšímu tajemství - k osobě, kterou v naší kulturní oblasti nazýváme Bůh. O těchto hlubokých věcech nemůžeme jistě mluvit s kdekým, ale přijde čas, kdy o nich mluvit potřebujeme. Pro rozhovor o tom nejhlubším, co se nás týká - ať už jsou to otázky strachu z budoucnosti, výčitky svědomí z minulosti, strach ze ztrácejících se životních jistot, nebo přímo otázky náboženské víry - potřebujeme partnera, kterému důvěřujeme. Možná, že někoho takového najdeme mezi pacienty. Nemáme-li takového člověka, nebojme se požádat nemocniční personál o zprostředkování návštěvy duchovního nebo někoho z farnosti či sboru, kdo je na rozhovor s nemocnými připraven. To vše se zdaleka netýká jen praktikujících věřících, ale úplně každého.

Nemoc jako úkol a šance

V důvěrném rozhovoru si člověk mnohé myšlenky urovná. Získá přístup ke skutečnostem, které mu byly možná kdysi blízké, například modlitba. A často najde pomoc, která mu umožní projít i těžkým obdobím nemoci nejen lidsky důstojně, ale tak, že završí svou životní cestu návratem k nejhlubším jistotám svého života nebo je nově objeví. Smíří se s lidmi kolem sebe, se svým vlastním životem a mnohdy i výslovně s Bohem. To je cesta k pokoji a síle i v utrpení. Vždyť nemoc a dokonce i umírání je pro člověka úkol i šance, nemusí to být jen nesmyslné trápení a cesta bez cíle.

Zdroj zde

Modlitba za milost šťastné smrti

5. března 2013 v 12:23 |  Smrt

Modlitba za milost šťastné smrti


V Brooklynu ve škole sv. Pavla nás Sestry Charity jako malé chlapce učily a připomínaly nám modlitbu za milost šťastné smrti. To pro nás tehdy byla nepochybně divná modlitba. Vždyť jsme byli tak mladí a tak daleko od všeho "smrtelného" v životě. Ale léta přešla a sestry už tu nejsou. Během svých 40 let kněžství jsem byl u smrti tolika lidí, kdy se mísil smutek, štěstí i tragedie.

Ale že jednou zemřu, to je nejjistější skutečnost v životě a kde a kdy to bude a kdo bude se mnou - to ví jen Bůh. Ale jisté je, že mně vezme domů k sobě.

Při psaní těchto pár řádků se připravuju na pohřeb jednoho mladého muže, který, jak se zdá, měl vše, po čem člověk v tomto světě touží. Z nějakých důvodů, které znal jen on sám, si vzal minulý týden život. Je to tak smutné. Není to služba, na kterou se těším. Ptám se sám sebe, jestli se kdy modlil za šťastnou smrt. Jenom Bůh ví.

Poté, co přejdeme na druhou stranu, uvidíme Boha tváří v tvář, poznáme krásu jeho dobrotivého činu, kterým nás volá do své milující náruče. Je to Boží čin - musí být krásný.


Ano, Pane,
nevím den ani hodinu, kdy mne zavoláš,
ale dopřej mi,
abych dobrým životem,
milující Tebe, sebe a druhé,
byl v té chvíli připraven vstoupit do Tvé šťastné náruče.


Nedávno jsem se vracel domů a slunce zářilo. V autě se pokoj a ticho prostupovalo s myšlenkami na jeden krásný domov, který jsem právě opustil, a odkud se právě náčelník hasičů Gordon Symon, již v důchodu, navrátil k Bohu, svému tvůrci v nebi. Byla to krásná, šťastná smrt s manželkou Colleen po boku a zbytkem rodiny, která ji utěšovala a modlila se. Opravdu věřím, že nějaké sestry, zase v jiné škole v Brooklynu, učily Gordona Symona modlitbu za šťastnou smrt - jeho modlitba byla zajisté vyslyšena.

Mychal Judge OFM
psáno na jaře roku 2001

***

Mychal Judge OFM (1933-2001)
Kaplan newyorských hasičů, jenž zahynul při teroristickém útoku 11.9.2001 více info.


***

Klíčová slova:
modlitba za milost šťastné smrti
modlitba za šťastnou hodinku smrti
šťastná hodinka smrti

Zdroj zde

Tajemství šťastného a smysluplného života

1. března 2013 v 8:03 |  Láska

Tajemství šťastného a smysluplného života


Třiasedmdesátiletý Paul mi vyprávěl, jak vnímal své první návštěvy hospicu, kam chodil za lidmi na smrtelné posteli. "Když jsem jednou přišel do služby, řekli mi, že budu sedět u člověka, kterému rakovina znetvořila jeho obličej. Nabádali mě, abych se připravil na hrozný pohled. Když jsem pak vstoupil do místnosti a podíval jsem se na zcela zdeformovaný obličej plný boláků, pocítil jsem nejprve odpor."

Dívat se očima lásky

Paul vzpomínal, že ačkoli pociťoval odpor, měl moc rozhodnout se, že bude tohoto člověka milovat. "V tom okamžiku jsem se rozhodl, že se na něj budu dívat očima lásky. A obličej tohoto muže se změnil - najednou jsem viděl, jaká byla v tomto člověku krása. Cítil jsem, že i jeho duch se rozjasnil, protože si podvědomě uvědomil, že jsem se rozhodl ho milovat."

Rozhodneme-li se milovat,
sami se proměníme.

Paulovi došlo to, co mi řeklo mnoho lidí, s nimiž jsem vedl rozhovory: Rozhodneme-li se milovat, sami se proměníme. Láska, o níž hovořím, není pouhá emoce. Je to rozhodnutí stát se milujícím člověkem. Není v naší moci "pocítit" lásku, kdykoli se nám zachce. V naší moci ale je kdykoli se rozhodnout, že se staneme láskou.

Tajemstvím šťastného života
je stát se milujícími lidmi
.

Ano, ta nejdůležitější věc, kterou jsem se naučil při hledání tajemství šťastného a smysluplného života, byla, že nezáleží pouze na tom, zda lásku přijímáme. Tajemstvím šťastného a smysluplného života je stát se milujícími lidmi.

Zdroj zde

Když láska chladne

1. března 2013 v 8:00 | Danka |  Láska

Když láska chladne


V každém úzkém soužití
běžně docházívá k urážkám

Mnoho manželských párů má přesmutnou zkušenost, jak jejich láska chladne anebo jak jim mezi prsty mizí. Mnohdy je příčina v tom, že oba partneři polykají urážky, k nimž v úzkém soužití běžně docházívá. Nemluvili o tom ze strachu, že by mohli být poraněni ještě více anebo že by tím partnera zatížili. Dosti často to v dobré víře nechali být, aby se všechno ještě nezhoršilo. Ale náhle cítí, že mnohé malé urážky narostly v zeď, která je navzájem dělí. Cítí k sobě vzájemnou nechuť.
Láska se zvrátí v nenávist.

Anebo dostanou chuť to tomu druhému oplatit. Leckdy si to ani neuvědomují, ale nevědomky se jim do chování mísí přání se pomstít. Při kdejaké příležitosti je na partnerovi rozzlobí nějaká maličkost, a tak ho zahrnují výčitkami a urážkami, takže ten druhý vůbec neví, co se to děje. Nedovede se v partnerově chování orientovat.

Dlouho potlačované city
se ukládají mezi partnery

Kdykoli své pocity jen tak přejdeme, pevně se v nás usadí a brání nám v životu. Dokážeme-li pocit hněvu a uraženosti vyjádřit ihned, můžeme svůj vztah opět brzy projasnit a prohloubit. Dlouho potlačované city se však ukládají mezi nás a partnera. Pak je namístě smíření, tzn. především projasnění citů, jejich vyslovení, aniž přitom vzápětí dotyčného napadneme nebo se sami ospravedlňujeme.

V manželství často dochází k poranění, protože nás partner nebere vážně. Muž se vrátí z práce a ponoří se do novin. Vůbec se nezeptá, jak se doma dařilo jeho ženě s dětmi. Anebo je tak zaměstnán sám sebou a svou prací, že přehlédne potřeby své ženy. Anebo žena zraňuje muže tím, že má vůči němu nadměrná očekávání. On možná nedovede tak dobře mluvit o sobě a svých citech, ona ho však k tomu nutí a předhazuje mu, že je citově chladný a že jiní muži jsou podstatně sensibilnější. Srovnání s ostatními muži a ženami partnera uráží. Existují i hluboká poranění, má-li muž přítelkyni nebo žena přítele, s nímž může lépe komunikovat než s vlastním mužem. Udržuje-li partner tajně sexuální vztah k nějakému příteli nebo přítelkyni, podkopá důvěru svého protějšku, což v něm zanechá hlubokou ránu.

Rituály smíření

V párové terapii se dnes často pracuje se smiřovacími rituály. Při smírčím rituálu může každý partner napsat, co ho zraňovalo a kdy podle jeho názoru zranil druhého on. Prosí o odpuštění za to, co svému partnerovi udělal, a ujistí ho o své ochotě mu odpustit. Svou prosbu vyjádří pevnou formulací, že od nynějška nechce druhému předhazovat nic z toho, co bylo, a že toho nebude zneužívat k tomu, aby v druhém probouzel pocity viny.

Partner odpoví, že je ochoten odpustit a od minulosti se odpoutat. A pak vypočte, co poranilo jeho a v čem zranil on toho druhého. Nato mohou oba slavit jakési rituální smíření. Lístky, plně popsané svými výčitkami, pak lze společně spálit nebo zahrabat a zasadit na tom místě strom; jakýsi strom smíření, který jim bude opětovně připomínat, že na kompostu jejich vzájemných poranění roste něco nového.

Zdroj zde

Kam dál


Desatero

1. Nebudeš mít jiné bohy mimo mne. (Neuctívej jiné bohy)
2. Nevezmeš jména Božího nadarmo. (Nezneužívej Boží jméno).
3. Pomni, abys den sváteční světil. (Zasvěť jeden den v týdnu Bohu)
4. Cti otce svého i matku svou, abys dlouho živ byl a dobře se ti vedlo na zemi.
5. Nezabiješ. (Nebudeš vraždit).
6. Nesesmilníš. (Měj v úctě lásku mezi mužem a ženou).
7. Nepokradeš. (Nezcizuj majetek druhých lidí).
8. Nepromluvíš křivého svědectví. (Nemluv o jiných lidech nepravdivě).
9. Nepožádáš manželky bližního svého. (Měj v úctě lásku mezi mužem a ženou).
10. Nepožádáš statku bližního svého. (Nezcizuj majetek druhých lidí)
www.vira.cz


Linka důvěry